Narodila jsem se v roce 1950 v Bohutíně u Příbrami.

Zálibu k malování jsem zdědila po otci. Právě on oplýval malířským uměním, uměním obdivovat vše, co nám přináší dokonalost přírody, ale i obyčejné věci všedního dne. Trochu se zlobí-val neboť jsem mu olejové bary často ,,patlala" na své malířské pokusy.

Když jsem dostala své první olejové barvy k Vánocům, byl to ten nejlepší dárek, na který vzpomínám.



Po ukončení základní školy jsem chtěla výtvarné umění studovat, ale v té době přes veškeré úsilí to bylo marné, neboť chybělo to důležité - kontakty na vlivných místech. Ze zklamaní jsem zvolila studium na odborné škole v Kladně obor písmomalířství. To určilo i pracovní náplň mého pozdějšího zaměstnání, tvořila jsem reklamní nápisy při Okresním průmyslovém podniku v Sedlčanech a později Okresním podniku služeb v Příbrami. Práce s acetonovými barvami si ale později vybrala daň po době zdravotních potíží.



Zprvu šťastné manželství přineslo těžké období, které jsem prožívala a nerada na to vzpomínám. Následoval rozvod. Zůstala jsem sama s třemi děti a s dluhem. Při celodenní práci se syntetickými barvami, s kterými jsem pracovala doma, jsem onemocněla. Zákaz pracovat s barvami mně vrátil k olejomalbě, ale chyběli zkušenosti, odborné znalosti a sebevědomí.



Na popud pana Ing. Růžičky jsem zareagovala na inzerát, jenž požadoval vytvoření obrazu z lesní tématikou. Obrazy, které jsem namalovala, se líbily. Byl to první krok po dlouhé době, který byl příslibem nového začátku a podnět ke svému výtvarnému zlepšování. Studovala jsem knihy, obrazy a seznamovala jsem se s odborníky, ti mi pomohli se zdokonalit a patří jim všem můj velký dík.
 

Pocity štěstí, které mi malování přináší, nabývání výtvarného sebevědomí a chuť tvořit něco, čím mohu oslovit duše lidí podobného smyšlení, mi dávají životní náplň. Motivy svého výtvarného vyjádření jsou stálé a bezedné, neboť jsou jimi neopakovatelné lesy a stále překvapující krása květin. Samozřejmě nežiji oddělena od běžného života, a tak mě nenechávají lhostejnou ani životy osudy trpících, jichž je bohužel v dnešním světě stále mnoho.



Výtvarné umění je ryze subjektivním viděním, obrazy jsou oknem do autorovy duše. Ne jinak je tomu i mém případě. Řada mých obrazů proto vyjadřuje i to, co mi život nabídl, čím jsem prošla a co prožívám.

Ráda maluji lesy - kam ráda chodím

květiny - pro jejich krásu

utrpení - které mi není lhostejné

Obrazy jsem vystavovala : V Rožmitále, Příbrami , Březnici

Mé obrazy můžete stále vidět v muzeu v Rožmitále, v zámku v Mikulově a Nizozemském městě ´s-Hertogenbosch kde jsem při práci na replice středověkého interiérového orloje z doby Hieronyma Bosche použila jak malbu, tak i písmomalířské umění.